Tři fatální chyby, které mohou zničit každý váš rozhovor – a mimochodem, i reputaci

29/02/2016
Kategorie:

Již dlouho dopředu víte, že vás čeká mediální rozhovor. Co vše můžete udělat proto, abyste co nejvíce ovlivnili možný příznivý výsledek setkání s novinářem? A co byste dělat v žádném případně neměli, protože to může vést k výsledku, kterého budete dlouho litovat? Zde jsou tři chyby, které když uděláte při mediální komunikaci, mohou mít značný a dlouhodobý negativní dopad na vaši reputaci.

1. Nepřipravit se.

Přestože vaše PR oddělení dostalo od novináře okruh témat, která by s vámi chtěl novinář rozebírat, nebo ještě lépe – celý seznam dotazů – vy se nepřipravíte. To přece dáte spatra na jedničku, když ve svém oboru děláte tak dlouho, že jo? No, právě že ne. Pokud si před rozhovorem nepřipravíte jasná sdělení, nejen, že v průběhu rozhovoru zapomenete říci to, co skutečně chcete. Nepřipravenost je také hojnou půdou pro to, abyste si „pustili hubu na špacír“ – pokud jste si v rámci přípravy neudělali pořádek v tom, co říct chcete, a také, co říct nechcete. Navíc, i když vám vaše ego lákavě našeptává, že to přece jasně dáte, vaše tělo nemusí nutně souhlasit. Proto se budete potit, automaticky stahovat, případně křížit ruce na prsou, když se novinář zeptá na něco, co vám není úplně příjemné, nebo na co nemáte odpověd. Proč? No právě proto, že jste se pečlivě nepřipravili.

Co byste si mohli před rozhovorem připravit? Například: fakta a čísla o vaší firmě či týmu; fakta a čísla ohledně témat, která novináře zajímají; kontextuální fakta a čísla z vašeho průmyslu – jak se vede vašemu sektoru a proč, jaké faktory ho ovlivňují, co se očekává do budoucna apod. Navíc byste si mohli přípravit seznam otázek typu „noční můra“ a minimálně 30 minut nahlas trénovat možné odpovědi – klidně i sami, nemusíte mít u toho vždy svého piáristu. Pokud chcete být úplně dokonalí, ideálně si můžete odpovědi nahrávat či natáčet na mobil, abyste viděli, jak působíte, a zda je váš výkon v souladu s tím, co chcete, aby lidé našli v pondělí v novinách.

2. Nesoustředit se.

Nedopřát si alespoň 15 minut klidu před rozhovorem, abyste si odskočili, zhluboka se párkrát nadechli, udělali několik hlasových cvičení či cviků pro uvolnění napětí; nepodívat se alespoň stručně na seznam témat či dotazů od novináře a nepřipomenout si klíčová sdělení – to je recept na selhání. Pustit si novináře k sobě jako kdyby to byl někdo, koho dlouho znáte, a ještě přitom, co se s ním zdravíte, rychle odpovídat na poslední email – to vše vede k tomu, že skočíte do rozhovoru po hlavě a v podstatě nepřipravení. Což způsobí, že budete nervózní, a pokud na vás novinář pustí těžký kalibr hned ze začátku, můžete a budete říkat věci, kterých budete později litovat. Pak budete mít co dělat, abyste směřovali zbytek rozhovoru k tomu, dát své první sdělení do „správného kontextu.“

Co byste mohli před rozhovorem udělat: Pokud se rozhovor koná ve vašich prostorách, vždy si nastavte agendu na 15 minut před jeho začátkem. Zabezpečte si, že budete alespoň pár minut sami, abyste se mohli nadechnout, uvolnit tvář a tělo, okysličit mozek vědomým dýcháním a tím se uklidnit a připravit na to, co vás v nadcházejících chvílích čeká.

3. Nechat vlastní ego, aby se dostalo mezi vás a novináře.

Mnozí generální ředitelé nejsou zvyklí být přímo a otevřeně konfrontováni těžkými otázkami. I proto se mnoho vedoucích vyhýbá mediální komunikaci. Setkání s novinářem je vždy hrou o moc. Je to konfrontace, ze které byste ale měli vycházet jako vítězové vy. To samozřejmě za předpokladu, že je vaše osobnost zralá a vaše ego ví, kdy se nafouknout, a kdy včas a v klidu ustoupit. Víte, jak reaguje vaše ego, když jste konfrontováni? Co se ve vás odehrává, když se vás někdo zeptá na selhání, na chyby a nedokonalost, na to, co neumíte, nebo že kvůli vám někdo trpí? Vše, co se ve vás odehrává, na vás bude vidět a znát z postoje vašeho těla, tónu vašeho hlasu a výběru vašich slov. Proto je mimořádně důležité, abyste komunikovali vědomě – a to nejen s novináři. Pokud ze sebe formou komunikace chcete dostat to nejlepší, potřebujete k ní přistupovat mistrně – a vědomě.

Co byste mohli udělat, abyste posílili oblast sebeuvědomění v komunikaci? Požádat o zpětnou vazbu od lidí, kteří vás důvěrně znají. Vytvářet kolem sebe prostor, kde je zpětná vazba vítaná, otevřená a upřímná. Pozorujte to, co se ve vás děje, když se někdo dotkne vašich citlivých míst – co cítíte, jak reagujete. A hlavně, reagujete tak, protože chcete? Anebo protože to neumíte jinak?

Pokud jde o druhý případ, je možná nejvyšší čas začít pracovat nejen na svých komunikačních dovednostech, ale hlavně na tom, co je drží a pohání – emoční inteligenci, sebereflexi a sebeuvědomění. Je to cesta trnitá, ale je to cesta, která stojí za to. A kam až vás zavede? Odpověď už nechám otevřenou každému z vás.

Tento blog post vyšel poprve na LinkedIn.

Zabývám se strategickou komunikací, emoční a systemickou inteligencí lidí i firem. Pracuji s dnešními i budoucími lídry na rozvoji jejich komunikačních dovedností, budování osobních značek a kompetencí ve vedení týmu i firem. Lidi, týmy i společnosti podporuji formou poradenství, školení, koučinku i mentoringu.