Proč je právě teď důležité podporovat vedení PR Klubu

Pro neziskovou organizaci lidé pracují ze dvou důvodů: buď jsou nadšení myšlenkou, která stojí za to, a věří, že jejich práce má nějaký vyšší smysl, nebo jsou na věci osobně zainteresovaní.

Tento sloupek byl publikován 29.10.2013 v časopisu Marketing & Média

O PR Klubu toho již bylo napsáno mnoho. Přesto si dovoluji tvrdit, že málokdo této organizaci doopravdy rozumí.

PR Klub byl založen v roce 1998; v sobě nosil vášeň několika PR nadšenců, kteří si přáli vytvořit prostor pro sdružování nejen PR agentur, ale i jedinců. PR svět tehdy vypadal trochu jinak; mnoho dnešních digitálních tlaků v té době vůbec neexistovalo.

Český trh rostl a existující odborníci měli čím dál tím víc práce. Postupně se proto s aktivní pozicí v PR Klubu rozloučili.

Na jejich místě se tak začali objevovat noví lidé. A tím začala i hluboká proměna duše PR Klubu.

Často se stávalo, že noví zástupci klubu v něm už nebyli z nadšení pro věc, ale protože chtěli těžit z dobré reputace, kterou vytvořili původní zakladatelé.

Mnozí přicházeli se silnou osobní agendou. Někteří dokonce proaktivně vyvolávali skandály, aby byli vidět.

V neziskové organizaci, která nemá jiné nástroje pro odměňování svých zástupců než nadšení, poděkování a selský rozum, je někdy těžké hned od začátku poznat, kdo to s tou prací myslí vážně a kdo je jen egocentrický lhář.

Proto si myslím, že dnešní vedení PR Klubu si zaslouží veškerou podporu, kterou může od čestných a poctivých lidí dostat.

Tato instituce zažila mnoho zemětřesení; teď, po vyčištění potřebuje klid, aby se znovu dala dohromady a mohla změnit vše, co k ní v minulosti vábilo podfukáře jako med vosy. A potřebuje i podporu.

Z vlastní zkušenosti vím, co to je, pracovat pro PR Klub. Vím, jak málo člověk slyší: Hele, dobrá práce.

Neumíme chválit, umíme rychle soudit a rychle dokážeme odepsat projekty podle hesla: „To nejde.“

Proto si myslím, že současné vedení PR Klubu si zaslouží nejen podporu, ale i pochvalu, když se něco povede, a upřímnou zpětnou vazbu, když se něco pokazí.

Možná zažíváme poslední šanci opět postavit na nohy strukturu a napravit reputaci instituce, za kterou stojí sny, úsilí a vášeň mnoha píáristů. A promarnit ji, to by přece byla škoda.

O autorovi| Cristina Muntean, mediální poradkyně, kouč, Media Education CEE (nazor@economia.cz)