Konec mediálního světa tak jak jej známe, a co se s tím dá dělat

Když jsem v červnu 2000 nastoupila na fakultu žurnalistiky Bukurešťské univerzity, otevřel se mi úplně nový svět. Příslib svobodné žurnalistiky v zemi, která se deset let po pádu komunismu stále ještě vzpamatovávala z jeho ran, byl pro mé dospívající uši hudbou nebes.

Naši profesoři, z nichž někteří pracovali v médiích, si našli čas na to, aby nás naučili nejen řemeslu, ale poskytli nám i teoretické základy sociálního dopadu médií. V tu dobu jsem netušila, že jsem jednou z posledních generací, která si užívala takového luxusu – učit se řemeslu psaní skutečných zpráv od těch, kteří své zkušenosti získali na bitevním poli a kterým nemohlo nic překazit jejich snahu získat spolehlivý, pravdivý a vyvážený příběh.

Mizející jistoty

Přeneseme se do dnešního dne. Výzvy, kterým mediální svět čelí kvůli dopadům nových technologií (internet, vyhledávače, správa webu a blogu, mobily a tablety), jsou obrovské.

Ve snaze přizpůsobit se, vložilo příliš mnoho mediálních titulů své zdroje do nových distribučních kanálů a přitom zapomněly na obsah, který je tolik potřeba pro naplnění těchto nových kanálů. S klesajícími příjmy z inzerce se musí peníze investované do vybudování nové platformy vzít jinde, například z výplat zkušených reportérů a školení zaměstnanců.

Kdo si dnes může dovolit ten luxus strávit pár dní – ne měsíců, jako za starých dobrých časů – ale jen pár dní prací na skutečně investigativním příběhu? Kdo si může dovolit požádat zaneprázdněného zkušeného reportéra o radu, aniž by se vystavil riziku, že mu na hlavě přistane jeho hrnek s kávou?

Dny, kdy média znamenala tvrdou školu života, jsou již dávno pryč; jediné čemu se můžete učit dnes je jak udělat s méně zdroji více práce, jak zrychlit, vypít více kávy a odpustit si, že v tématu nejdete do hloubky, nebo že nemáte čas pořádně zkontrolovat jména a fakta.

Co pro nás takto vyvinutý svět médií znamená? Podívejme se na pár trendů důležitých pro lídry, kteří nechtějí, aby jejich slova zapadla.

Zhoršující se kvalita mediálního obsahu.

S vysychajícími příjmy z inzerce a s přibývající technologiemi, které je v zoufalé snaze přizpůsobit se a přežít potřeba integrovat, se kvalita obsahu médií bude i nadále zhoršovat. Vzhledem k tomu, že se do průzkumů investuje velmi málo prostředků, bude spojení mezi reportéry a čtenáři ještě slabší a to i přesto, že veřejnost může na internetu komentovat články a blogy. Reportéři tak budou i nadále psát o tom, co si myslí, že je důležité a komu se to nelíbí, bude mít na konci článku možnost svobodně si zanadávat.

Tlak inzerce.

“Pokud nejste ochotni investovat do inzerce, jak si představujete, že se udržíme na trhu a budeme tisknout vaše blbosti?” Ekonomická nejistota způsobí, že tuto otázku budou stále častěji slýchat PR zástupci a firemní poradci v oblasti komunikace. Můžeme očekávat, že možnost protlačit vlastní obsah do médií bude ještě úžeji navázána na důkladně vyjednané inzertní smlouvy.

Novinařina značek.

S nulovými rozpočty na školení a mizivou perspektivou kariérního růstu bude stále více talentovaných novinářů opouštět mediální svět. Jejich talent najde uplatnění v PR agenturách nebo v odděleních interní komunikace firem. Vzrůstající počet společností bude vidět novinařinu značek jako autentický způsob jak v digitálním světě tvořit zprávy a zaujmout veřejnost.

Vylepšené webovky.

S přibývající náročností vztahů s médii se firmy budou snažit využít vlastních zdrojů, aby za méně peněz získaly více muziky. Jednou z nejvíce opomíjených možností na českém trhu jsou kvalitní webové stránky.

Dobrý web by měl sloužit jako poradce a průvodce návštěvníka, měl by ho nasměrovat k tomu, aby udělal to, co chcete (něco si přečetl, poslal poptávku, nebo si něco koupil). Jak se české firmy budou učit prodávat více s pomocí chytrých strategií, můžeme očekávat, že se bude zvyšovat důležitost rozvržení webových stránek, optimalizace stránek pro vyhledávače (SEO) a správa digitální komunikace.

Inspirující blogy.

Ruku v ruce s kvalitními weby jdou inspirující blogy. Více a více lídrů zjistí, jakou má psané slovo moc nad jejich digitální pověstí. Umění psaného slova a schopnost vyprávět lidské příběhy se stanou nepostradatelnou součástí výbavy inspirujících lídrů.

Chytré aplikace.

Dá se očekávat, že firmy objeví kouzlo jak se pomocí aplikací pro chytré mobilní telefony dostat do kapes svých zákazníků. Prostor pro kreativní řešení je neomezený. Do jaké míry budou české firmy přidávat chytré aplikace do svých komunikačních portfolií je pouze otázkou jejich rozpočtu a politické vůle.

Personalizované zpravodaje a péče o zákazníka.

Opravdová péče o zákazníka je na českém trhu stále v podstatě nepopsaným listem. Ve snaze vytvořit jednotnost, udržet konzistenci a vysílat vlivná sdělení můžeme očekávat, že firmy budou věnovat více pozornosti spojování oddělení marketingu, PR, sociálních médií a péče o zákazníka v jeden celek. Zároveň vyčlení více peněz na školení těchto zaměstnanců.

Navíc můžeme také očekávat, že stále více lídrů se otevře a přizná, že prostě neví.

Protože nejistota je jedinou jistotou, která nás čeká, bude stále větší množství vrcholových manažerů ochotno otevřeně přiznávat, že Excelové tabulky už prostě na byznys plány nestačí, a že k tomu, aby mohli proplout světem, kterému málokdo rozumí, se musí více spoléhat na vnitřní pocit a naslouchat instinktu.

Vzhledem k tomu, že nás čekají další změny, můžeme se spolehnout jen na jedinou věc: náš svět, tak jak ho známe, zmizel; jsme schopno sotva zahlédnout obrysy světa, který nás čeká; a je pouze v našich rukou, jaký každý z nás dá tomuto novému světu obsah a formu.