O důvod víc těšit se na následující den.
Ve středu, časně ráno, jsem se připojila k NetClubu, pravidelnému setkání s inspirujícími lidmi z komunikačního odvětví, které organizuje InternetInfo. Tentokrát byl hostem NetClubu Robert Čásenský, bývalý šéfredaktor deníku Mladá fronta Dnes a mozek pohánějící nový časopis Reportér, a dva členové jeho týmu, reportéři Adéla Dražanová a Michal Musil.
Zdroj: InternetInfo
Kromě fotografií shromáždění nekonformních lidí v Rumunsku se v Reportérovi objevila řada dalších hodnotných článků.
První číslo tohoto měsíčníku vyšlo letos, 15.září 2014. První vydání časopisu mělo náklad 48 600 výtisků a po první tři měsíce se bude náklad držet kolem 50 000. Jeho cílem je získat v blízké budoucnosti oficiálně auditovaná čísla nákladu. Spuštění časopisu bylo financováno soukromým kapitálem a půjčkami jeho zakladatele.
Podle Čásenského bude až 60 procent příjmu časopisu přicházet z reklamy, zbytek bude z kanálů partnerské distribuce, předplatného a volného prodeje.
Mezi distribuční partnery patří Česká spořitelna - Erste Premiér, Travel Servis – SmartWings, FinCentrum, LePremier a v budoucnu možná i Lufthansa.
V současné době připravuje tým pěti novinářů s externími spolupracovníky 146 stránek pečlivě vybraného obsahu, který má čtenářům poskytnout silný vizuální zážitek.
Tento tým by také rád lépe pokrýval hlavní události ve střední a východní Evropě. Další témata budou pozitivní příběhy neznámých lidí a činů, které by si zasloužily více veřejného zájmu.
“Očekáváme, že naši čtenáři budou vysoce vzdělaní a budou mít nadprůměrné příjmy,” řekl během setkání NetClubu Čásenský. “Ve skutečnosti doufám, že mezi předplatiteli budeme mít více žen. Ženy jsou prostě loajálnější,” dodal k mému uspokojení.
Robert Čásenský je pouze jeden z mnoha novinářů, kteří se rozhodli vzít svůj profesionální život do svých rukou po té, co v roce 2008 zasáhl český mediální průmysl ekonomický hurikán. S podobným řešením přišlo v minulosti pár jiných průkopníků jako například Petr Šimůnek, který do České republiky přinesl ekonomický časopis Forbes, nebo Dalibor Balšínek, který letos v květnu spustil svůj zpravodajský portál Echo24.
Zdroj: InternetInfo
Můžete se ptát, proč by někdo přicházel s tištěným časopisem, když tištěná média vymírají?
“Rozhodnout se psát delší texty v době, kdy se všechno zkracuje a zrychluje, se může zdát jako odvaha nebo šílenství – záleží pouze na tom, jak se na to díváte. Za naším rozhodováním byla chladná matematika: česká tištěná média stále vydělávají více peněz, než online media,” řekl Čásenský.
Na otázku zda měsíce není příliš dlouhá doba, na to aby se psalo o některých horkých tématech, odpověděl, že žhavá témata budou probíraná i v online verzi. Nicméně hlavní záběr bude zůstávat na pokrývání do hloubky zpracovaných lidských a vizuálních příběhů.
“Vybíráme si témata jinak. Například jsem byl s fotografem na Krymu a mluvil jsem s jedním místním člověkem. Řekl jsem fotografovi, aby toho člověka pro náš časopis vyfotil – a on odmítl. Ale proč, zeptal jsem se. No, odpověděl, vyfocenou „hlavu“ toho člověka bys potřeboval pro deník, ale ne pro Reportéra. A já jsem si uvědomil, že je to pravda: v deníku potřebujete fotky těch, se kterými mluvíte. V měsíčníku potřebujete fotky témat, o kterých lidé mluví,” řekla Adéla Dražanová, která dříve pokrývala mezinárodní události pro deník Mladá fronta Dnes.
Co by se stalo, kdybyste chtěli napsat něco špatného o jednom z vašich distribučních partnerů, zeptali se Čásenského.
“No, napíšeme o tom. Proto je dobré mít několik partnerů: prostě diverzifikujeme riziko,” odpověděl.
Po skončení debaty jsem se Čásenského zeptala, jak budou vybírat příběhy, o kterých budou psát. Co bude rozhodující faktor, který ovlivní rozhodování týmu o tom, které události budou pokrývat a které ne?
“Bude to znít divně, ale potřebujeme, aby témata byla zajímavá. Když nám společnost, nebo jednotlivec pošle možné téma k pokrytí, vždy se ptáme co je zatím, jaký je pravý důvod. Pokud takové téma shledáme zajímavým, rozhodneme se, zda o něm napíšeme, nebo ne – a pokud ano, uděláme to po svém,” řekl.
“Více než 40 let jsem nepsal reklamní články. Řekl bych, že teď už jsme příliš starý na to, abych s tím začínal,” dodal s úsměvem.
Čásenský také upozornil na to, že jeho tým má své vlastní fotografie díky tomu, že spolupracuje s několika fotografy.
“Děláme si naše vlastní obrázky. Máme tým fotografů a rádi jim dáváme volnost, aby zobrazili realitu tak, jak ji vidí,” řekl.
Když to vše shrneme, nastal čas, aby lidé z PR pochopili, že český mediální průmysl, tak jak ho známe, je pryč.
Zatímco některé věci zůstávají stejné – jako dopad mediálních agentur na místní modely mediálních byznysů nebo velikost českého trhu – jiné věci prošly hlubokou změnou. Češi v médiích dospěli natolik, aby se odvážili otestovat nové vody, vzít věci do svých rukou a inovovat.
Díky tomuto pokusu mohou čtenáři hodně získat: i kdyby jen na několik měsíců našel tým novinářů zdroje, které jim umožní pokrývat témata, která by jinak zůstala nepovšimnuta, je to pro veřejnost dostatečný zisk.
Pro lidi z PR to znamená:
Zatímco musíte být připraveni dodat digitálním novinářům zprávy hned, jak se stanou, musíte být také schopni pochopit hodnotu hlubšího zpracovaní tématu časopisy, což se dostává do módy. Ale nejdůležitější je, abyste byli schopni vidět za fakty příběhy a stát se profesionálnějšími. V tomto ohledu jsou změny na českém mediálním trhu požehnáním pro všechny.
Tato stránka již není aktuální. Pokud chcete i nadále sledovat novinky Cristiny, doporučujeme prohlédnout si její aktuální web v angličtině cristinamuntean.com Děkujeme!