Mediální vzdělávání lídrů. A proč jen to nestačí.

Když se mě lidé ptají, proč jsem se rozhodla opustit novinařinu a začít se věnovat mediálnímu vzdělávání není pro mě vždy snadné najít správnou odpověď. Novinařina byla mou životní láskou a stále věřím, že média mají moc změnit společnost. Tolik jsem se v této profesi naučila. Tak proč jsem ji tedy opustila?

Diplomaticky bych odpověděla, že jsem měla pocit, že v jiné oblasti dokážu změnit více věcí.

Ve skutečnosti je však odpověď mnohem jednoduší: hloubka.

S postupující digitalizací, která den za dnem ukrajovala z kvality a hloubky mediálního pokrytí, se moje potřeba pracovat pro vyšší cíle stále méně naplňovala v redakci. Na druhé straně bylo vidět, že na našich postkomunistických trzích se lidé teprve začínali poznávat a objevovat příležitosti, které jim do života může přinést dobrá komunikace.

Více a více lídrů začalo pokukovat po nekonečných možnostech sebeuvědomění. Toto je moje místo, řekla jsem si; využívat mé novinářské dovednosti k tomu, abych takovýmto lidem pomohla na jejich cestě k objevování sebe sama, je mým velkým úkolem a vyšším smyslem.

Komunikace – vrcholek ledovce

Když jsem začala lidi učit mediálním dovednostem, měla jsem pro své klienty přichystáno mnoho tipů a triků. Nicméně často jsem narazila na překážku, která mě překvapila: můj klient se mě zeptal, proč by měl vlastně s médii vůbec mluvit. Proč by si měl vypěstovat dovednosti k činnosti, která ho děsí?

Pro mě, jako bývalou tvrdou ekonomickou reportérku, byla tato otázka pobuřující: jak byste mohli, ve vaší vedoucí pozici, nemluvit s médii?

Ale tím, jak jsem je lépe poznávala, jsem si uvědomila, že komunikace je pouze vrcholkem ledovce. Tito lidé, kteří jsou vystaveni permanentnímu tlaku KPI (klíčové ukazatele výkonnosti) a kolísavé klientele, mají často problém pro stromy zahlédnout les. Abych mohla poskytnout mediální vzdělávání, které funguje, potřebovala jsem se naučit jít hlouběji – ponořit se do studených vod pod ledovcem, do temných míst osobní motivace, obav a strachu. To, co jsem tam našla, rozhodně stálo za ten ledový ponor.

Čeho se lídři v komunikaci bojí nejvíc?

1. Udělat chybu

Každý se bojí, že by mohl udělat hloupou chybu, která by mu mohla zničit kariéru. Ovšem možnost, že takovou chybu uděláte před kamerou, která ji zvěční navždy, dokáže proměnit i ty nejnadanější řečníky v neochotné komunikátory.

2. Povrchní podvodník

Mnoho lídrů analyzuje své mediální výstupy optikou svých kolegů v oboru. Co když mě někdo z mého okruhu bude vnímat jako povrchního šarlatána? Jaký to bude mít dopad na můj byznys?

3. Paralýza

Někdy je velkou výzvou, když musíte v deset večer mluvit před kamerou, vypadat při tom svěže a sebevědomě a přitom již máte za sebou celý vyčerpávající den řešení krize. Vyhlídka na to, že můžete před milionem diváků ztuhnout a nebýt schopni formulovat jasné odpovědi může být pro mnohé nepřekonatelnou překážkou. Zvlášť pro ty, kteří mají tendenci přehnaně reagovat, když jsou zatlačeni do kouta.

4. Ztráta kontroly

Pro někoho, kdo je zvyklý mít stále vše na povel a mít k ruce armádu uctivých zaměstnanců je nutnost vycházet s nepředvídatelným novinářem dost konfrontující. To, že někdo jiný má kontrolu nad vaším sdělením a vy s tím nemůžete prakticky nic udělat, dokáže ochromit nejednoho talentovaného lídra.

5. Neúspěch

Velmi málo lidí ve střední a východní Evropě se naučilo vidět příležitost v selhání. Ale pro každého z nás je pochvala za naše úspěchy příjemná. Takže proč bychom se vystavovali možnému neúspěchu, když se tomu můžeme vyhnout?

6. Pokažená pověst

Mnoho lidí si desítky let buduje pověst dokonalého manažera, manžela, politika nebo sportovce. A přitom stačí jen 30 vteřin a vše může být zničeno – Tiger Woods, Lance Armstrong nebo Oscar Pistorius by mohli vyprávět. Co když vám ve stresu a před neúprosným pohledem kamery spadne vaše maska a svět uvidí, kdo ve skutečnosti jste? Dokázali byste to unést?

7. Ztráta materiálního zabezpečení

Mnoho lídrů by se ve skutečnosti zapojilo do mediální partie a postavilo se svým strachům, jen kdyby ve hře nebyla také možnost ztráty materiálního zabezpečení. Ale pokud chyba před kamerou může znamenat ztrátu zaměstnání, většina z nich nesnese pomyšlení na to, jak by takovou situaci vysvětlovali svým rodinám. Ohrozit příjem, který umožňuje příjemný rodinný život a v budoucnu dětem zajistí i dobré vzdělání, je prostě příliš.

Toto je ten moment, kdy většina lidí ve vedoucí pozice raději řekne ne a pokračuje v práci bez rizik, která by jim otevřená komunikace mohla přinést.

Takto hluboko pod vodou je docela tma, že ano?

Můžeme si pro kamery nacvičovat úsměvy a prezentaci připravených vět – budeme však jen leštit vrcholek ledovce.

Silná, autentická komunikace nastane, pouze pokud se odvážíte ponořit pod vodu s otevřenou myslí. Cestou můžete objevit vyšší smysl své práce, který vám pomůže a podrží vás v těch nejnáročnějších situacích. Toto sahá daleko za mediální komunikaci – toto vás přivede zpět k vám samým.

Jste připraveni vydat se na cestu?