KOMORA.CZ: Proč je pro mě tata hrdinou

24/01/2016

Loni na podzim jsem se rozhodla zajet do Rumunska, abych svým rodičům pomohla sklízet brambory. Po letech strávených před počítačem mě prostá fyzická práce lákala jako magnet. Večer po hojném, horkém dni jsem seděla na lavičce a dopřávala si jedno více než zasloužené pivo. V potůčku, který nám teče před domem, táta umýval nářadí. Kolem nás projížděl mladý muž na kole. Najednou se táta zvedl, zamračil se a prohlásil směrem k němu: „Ty, chlapče, v téhle vsi, u nás, se lidé zdraví.“ Je určitě zbytečné dodávat, že o pár minut později, když jel tento mladík opačným směrem, byl na nás připraven a už z dálky pozdravil.

Bylo to poprvé, kdy jsem tátu viděla hájit nepsané hodnoty, které „v téhle vsi, u nás,“ platí. Smála jsem se a řekla mu, že bych ho potřebovala v Praze. V našem domě bydlím už 11 let. Přesto se tu nezdravíme. Po jedenácti letech vůbec nevím, kdo bydlí vedle mě, natož komu bych si mohla říct o pomoc, kdyby se něco stalo.

Celý článek, který zrovna vyšel v časopisu Komora, si můžete přečíst zde.

Článek si můžete také stáhnout a přečíst clicknutím na následující obrázek:

Komora.Cz

Zabývám se strategickou komunikací, emoční a systemickou inteligencí lidí i firem. Pracuji s dnešními i budoucími lídry na rozvoji jejich komunikačních dovedností, budování osobních značek a kompetencí ve vedení týmu i firem. Lidi, týmy i společnosti podporuji formou poradenství, školení, koučinku i mentoringu.